Velká násobilka overclockingu

Rychlost procesoru, přesněji jeho jádra, se již od dob procesoru Intel 486 DX2 určuje součinem dvou hodnot - frekvencí sběrnice FSB (front side bus, external clock) a násobitelem (multiplierem) této frekvence. Proč? Rychlost sběrnice FSB, někdy nazývána externí frekvencí (external clock) je rychlostí, na které procesor komunikuje s pamětí. Tato rychlost nemůže být z technických důvodů o mnoho vyšší než 100-140 Mhz. Důvodů je mnoho... Například vysokofrekvenční jevy - při 400 Mhz se každý vodič (i rovný úsek) delší než 1cm chová jako cívka, každá izolace jako kondenzátor... Navrhnout sestavu za těchto podmínek není jistě jednoduché.
Bylo by smutné, kdybychom museli své procesory provozovat jen na 100 Mhz... Jak to je vyřešeno? Násobením rychlosti sběrnice (2x, 3x... 5x...) dosahujeme toho, že dnešní procesory pracují vnitřně na frekvencích 233, 300 až 500 Mhz. Takže 100 Mhz (frekvence FSB) x 4 (multiplier) = vnitřní rychlost procesoru 400 Mhz atd.
Pokud chceme procesor přetaktovat je jasné, že musíme změnit buď frekvenci FSB nebo násobitel!