Rozdělení filtrů

Snímací filtry se rozdělují podle svých fyzikálních
vlastností, podle materiálu, z něhož jsou
vyrobeny, a podle účelu, k němuž mají sloužit.
Základní dělení snímacích filtrů vychází z toho,
jak filtr působí na světelné spektrum, zda
propouští jen určitý rozsah vlnových délek
(tzv. filtry pásmové), nebo omezuje spektrum
jen z jedné jeho strany. Typickým pásmovým
filtrem je filtr interferenční, typickým zástupcem
druhé skupiny je UV (ultrafialový) filtr.
Filtry se mohou také rozdělovat podle způsobu,
jakým působí na procházející záření nebo jakou
vlastnost světla filtr ovlivňuje. Pak je rozdělujeme
na neutrální, barevné a polarizační. Podle
použitého materiálu se filtry dělí na kapalinové
a suché, ty pak na želatinové, skleněné a umělohmotné.
Pro fotografickou praxi je nejvýznamnější
dělení snímacích filtrů podle jejich účelu.
Přesné dělení zde ale není možné, neboť
zástupci jednotlivých skupin se někdy překrývají
a také jejich obchodní názvy bývají
někdy zavádějící. Fotograf se například setká
s pojmy: filtry barevné, kontrastní, korekční,
kompenzační, konverzní, selekční, monochromatické,
polarizační, ochranné, přechodové,
efektové, dělící, interferenční (viz monochromatické)...
Z tvůrčího hlediska pak můžeme oblast snímacích
filtrů rozdělit na dvě základní skupiny:
buď se chceme užitím filtru více přiblížit věrnému
ztvárnění reality, nebo naopak chceme
skutečnost učinit jinou, přetvořenou. V prvém
případě atmosféru snímku potlačujeme, v druhém
naopak zvýrazňujeme. V prvním případě
jde o snahu vytěžit maximum informací, v druhém
případě převažuje emotivní složka. Fotograf
ovšem potřebuje znát oba typy filtrů a měl
by se s nimi naučit zacházet.